Jak se svěřit otci

Dobrý den

dlouho jsem se rozmýšlela, zda se mám se svojí životní situací svěřovat odborníkovi, ale nakonec jsem si řekla, že bych si chtěla vyslechnout radu či názor nezávislého obdorníka na moji situaci.
Jak tedy začít. Nejspíše tím, že bych řekla, že je mi 22 let a dokončila jsem úspěšně bakalářský studijní program. Nyní bych si chtěla najít práci a při práci dodělat magisterské studium, které jse si původně chtěla dodělat hned po bakaláři, ale od loňského září mám přítele a nechci studovat ve městě vzdáleném několik set kilometrů od našeho bydliště. V tom se ovšem neshodujeme společně s tátou. Kvůli němu jsem si podala přihlášku na další bakalářský obor, aby měl radost, že pořád budu chodit do školy, i když jsem tam nechtěla. Chtěla bych si najít práci ve svém oboru a pak si dodělat magistra. Na druhý bakalářský obor mě ovšem nevzali, takže si budu hledat práci. Zmiňovala jsem se, že mám přítele. Na jaře jsme se rozhodli, že se vezmem. Jsme spolu krátce, což spousta lidí v mém okolí hodností negativně. Hlavně rodiče. S tátou jsme se kvůli tomu několikrát pohádali. Mám ho ráda a nedovedu si představit, že bychom spolu kvůli tomu byli rozhádaní. Primírní problém je v tom, že se rozhoduju podle toho, co by chtěl on, abych měla doma klid a když jsem mu měla říct o svatbě trvalo mi to téměř tři měsíce, než jsem se k tomu odhodlala. S přítelem plánujeme, že se k nám nastěhuje v srpnu tj. za měsíc, sice jsem tátovi říkala, že chci, aby se k nám nastěhoval, ale neví, že to plánujeme už takhle brzo. Pořád se odhodlávám mu to říct, ale nedokážu to. Bojím se a ani nevím čeho. Chci aby u nás přítel a tátou vycházeli, ale bojím se že to nebude fungovat, na druhou stranu se nechci stěhovat od něj pryč, protože máma nás opustila a má jenom mě. Sice má přítelkyni, ale vídají se jen o víkendech a lpí spíše na mě. Žije tu s námi ještě babi, ale já bych prostě nedokázala je opustit a odstěhovat se i když bych nejraději bydlela s přítelem sama, ale prostě tu nechci nechávat tátu samotnýho, když rozvod, který prožil ho srazil na úplné dno. Upřímně ani radost z mé svatby nemá. Přemýšlela jsem, že bychom svatbu provedli jen se svědky a rodiči, ale nevím, jak to říct příbuzným, kterých mám požehnaně a na spousta z nich se na svatbu těší. Plácám páté přes deváté, které asi ani nedává smysl, ale chtěla poradit jak tohle všechno řešit a jak se prostě odhodlat a říct všechno tátovi. Nejsem rovna svěřovací typ, nikdy jsem se nikomu nesvěřovala a už vůbec ne rodičům, proto je mi nepříjemné jim říkat o svých plánech, ale bohužel to udělat musím. Ještě bych chtěla říct, že táta je na mě hodný a vždy se mi snaží poradit a pomoct jak nejlépe umí. Mám ho moc ráda a nechci mu ubližovat. Často kvůli tomu brečím a trápím se tím.

Budu moc ráda za jakoukoliv odpověď.
Mockrát děkuji.

Akceptovaná odpověď

sobota, červenec 11 2015, 08:08 AM - #trvalý odkaz