Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu, co si počít..
S přítelem (27) jsme spolu nyní cca 3,5 roku, téměř ihned ve společné domácnosti. Přítel byl, je a bude pracovitý a cílevědomý, na práci mu záleží, to jsem věděla od začátku našeho vztahu a byla smířená s tím, že nebude doma tolik jako "dělník při osmihodinových směnách". Vždy si ale našel nějaký ten čas jen na nás, ať už jen třeba jen jeden víkend v měsíci, snažil se mi věnovat, když to šlo. Za což jsem byla vděčná, snaží se nás zaopatřit a věnuje se tomu naplno, nikdy jsem mu tohle nevyčítala, že věčně není doma nebo tak podobně, jak by asi dělaly jiný přítelkyně.. (pořád říkám lepší aby trávil čas v práci než v hodspodě).
Po přibližně 2,5 letech jsem mu přišla na virtuální flirt.. viděl to jako něco, co se přehouplo kam nemělo a mu se líbil ten fakt, že by o něj něko měl zájem. Nejprve mi řekl, že ho to mrzí a chce to mezi námi napravit, ale za pár dní otočil a chtěl být sám, věnovat se práci, tudíž jsme se rozešli. Bylo to pro mě moc těžké, ale šlo vidět, že je zmatený a neví co chce..To čím mi ublížil nebylo zdaleka nic nevinného, ale podle toho co jsem si jasně přečetla, k ničemu fyzickému nedošlo (ikdyž by prakticky mohlo, ve stejném městě často pracovně býval i spával), tento fakt pro mě byl takovou malou omluvou a cca po měsíci jsem se k němu vrátila..ujasnili jsme si, co bylo potřeba a on se snažil, aby mou důvěru získal zpět (což ale u tolik pracovně vytíženého člověka není jednoduché). A ikdyž jsem hodně podezřívavá, řekli jsme si, že se budu snažit mu věřit a nehledat za každým jeho slovem něco špatného... v rámci možností to zvládám.
Nějaký měsíc na to kromě živnosti začal vést i svou vlastní firmu a časově je na tom ještě hůře. Přes týden živnost, domů jezdí večer nebo někdy i vůbec (občasné pracovní cesty), přes víkendy se věnuje firmě. Je to pro mě ubíjející, být téměř neustále sama (a bez 100% důvěry k němu). Už mi začíná být i jedno, jestli je zrovna doma nebo ne, protože i doma jen sedí za počítačem a pracuje a duchem je mimo. Příjde mi to hrozně smutné, tohle jsem nikdy nezažila, milujeme se a přitom jsme si takto odcizeni. Snažím se pochopit že s prací jsou i starosti a je toho na něj hodně, ale na druhou stranu už ani nedokážu říct kdy jsme měli chvíli !!! pro sebe jako pár. Umíme být ještě pár?
Příteli jsem se s tímto nedávno svěřila, že tuhle situaci už opravdu nezvládám, citím se hrozně sama přestože mám partnera, že se bojím tak velkého odcizení, kdy si oba uvědomíme, proč je vlastně vedle nás ten druhý, když ob fungujeme jako samostatné jednotky? Trošku jsem mu "pohrozila", že to takhle dál nejde, chodit domů jen jako robot, sednout za počítač a mě jen dát pusu na dobrou noc, když jdu spát a on dále ponocuje u práce.. Snažím se být opravdu trpělivá a chápavá, ale v takovéto míře už mi to nepříjde jako řešení. Přítel sám mi na tohle řekl, že si asi neuvědomuje, jaké to pro mě je, že spoléhá na to, že s tím všechny tyto stresové a časově náročné situace překonám, a že se pokusí polepšit. Upřímně to ale nadějně nevidím, alespoň dokud se mu nezačne opravdu dobře dařit a firma bude moci fungovat i bez něj...
Co bysme mi prosím doporučili? Upřímně mě momentálně více trápí to neustálé odloučení než fakt, že mu ještě 100% nevěřím, na to, že by mohl mít zase nějaké flirty nebo dokonce nevěru, moc nemyslím..
Omlouvám se za případné přeskakování myšlenek, je toho hodně co mě napadá.
Mockrát děkuji za jakoukoli radu.

Akceptovaná odpověď

čtvrtek, červen 25 2015, 09:14 AM - #trvalý odkaz