potřebuji pomoc?

Dobrý den,

potřebovala bych pomoci s mým problémem, který už řeším déle než je zdrávo. Minulý rok v květnu jsem byla u konce psaní mé bakalářské práce, ale problém byl v tom, že jsme se s vedoucím za celou dobu nedokázali shodnout na tom, jak by měla vypadat. Já si stála za svým a on mě nepustil k její obhajobě, což mělo za následek mé vyhození ze školy. Jelikož to byl již druhý semestr, ve kterém jsem ji psala bylo toto rozhodnutí konečné.
Když jsem to zjistila, myslela jsem, že se absolutně zhroutím. Asi týden jsem jen ležela v posteli a nemohla jsem nic, ani jíst ani pít ani něco dělat, jen jsem "byla". Abyste tomu rozuměli - ta škola byla pro mě vším, slibovala mi nadějnou kariéru, neuvěřitelně mě bavila, ale zároveň bylo studium velmi náročně a pro mě také stresující. Navíc již od malička mi bylo vštipováno do hlavy, že školy a studium jsou jen to jediné na čem záleží. (babičky, dědečkové a rodiče jsou všichni vysokoškoláci).
Od doby, kdy jsem byla nucena školu opustit mám velké úzkosti, některý den je to lepší a jiný zase horší, kdy brečím a nevím, co mám se svým životem dělat. Musela jsem si najít práci,abych zaplatila bydlení s přítelem a jídlo atd., se kterým se dělíme o nájem. Nicméně práce v Tesco je pro mě velmi neuspokojující. Poslední dobu si všímám, že se docela straním lidí, zvláště lidí v mém věku, ale celkově nemám moc náladu se nějak socializovat.Když dojedu na víkend domů za našima, tak mám pocit, že jsem je zklamala a že si s nimi nezasloužím ani být. Letos jsem si podala zase přihlášky na VŠ, ale pochybuji, že bych se tam mohla dostat.
Navíc se ještě k tomu všemu snažím již několik let zhubnout, ale nedaří se mi to, spíš naopak. Za poslední rok bych řekla, že jsem přibrala tak deset kilo. Přejídám se a pak toho velmi lituji, Občas zkouším i zvracet a nebo se mi zvracet chce psychicky už jen z toho, že jsem se zase tak přejedla, a že takovým stylem nikdy nezhubnu a skončím jako ty xxxl lidi v televizi.
S přítelem o těchto věcech nemluvím, protože mi s nimi nedokáže pomoci i když jsem ho několikrát o pomoc žádala. Samozřejmě o škole ví, ale myslím si, že vůbec netuší, jak moc mě to trápí. Snažím se být pozitivní, myslet pozitivně, ale nejde mi to, nemůžu. Snažím se být zase mé staré já, které bylo spokojené a šťastné a zajímat se o věci, které mě dříve bavily atd.ale nemůžu se tady z tohoto neštěstí nějak vymanit. Proto mě napadlo, že bych si možná potřebovala promluvit si odborníkem, aby mi pomohl se nějak vzchopit, protože už se nechci trápit.

Akceptovaná odpověď

pátek, březen 06 2015, 03:33 PM - #trvalý odkaz