Dobrý den.Nezlobte se že obtěžuji, pokusím se Vám popsat můj problém co nejstručneji, i když vím že to dopadne jinak.Chtěl bych vyhledat odbornou pomoc jelikož si uvědomuji že tak jak žiji již žít nechci a musím něco udělat.Potýkám se cca asi posledního půl roku s pocitem naprostého vyhoření a frustrace.Prakticky denně mám špatnou náladu, většinou hned po probuzení nebo brzy po něm.Většinou se budím hodinu až dvě před tím než bych měl vstávat a už se stresuju tím co se bude ten den dít...Naopak večer se mi stává že nemohu usnout ačkoliv jsem unavený.Jsem podrážděný a kolikrát nepříjemný i na lidi co mám rád a pak mám hrozné výčitky svědomí.cca pře 5 lety jsem se léčil s panickou poruchou kdy jsem si myslel že zešílím nebo umřu.Nebo jsem měl pocit že jsem zavřený ve svém těle a nemůžu ven.Bral jsem neurol,grandaxin, několikrát jsem musel na pohotovosti dostat injekčně diazepam.Nakonec jsem se jí naučil silou vůle zvládat a problémy odezněly.Pomohla změna životního stylu.Začal jsem sportovat (posilovna,běh,brusle) a jelikož mám rád přírodu a zvířata začal jsem jezdit na koni a posléze je i chovat..Chtěl bych se chovem koní i živit jelikož má dosavadní práce mě vůbec nenaplňuje.Pracuji na osobní lodi v Praze na týdenní turnusy.Uvědomuji si že práce není nijak fyzicky a ani psychicky náročná.Kdekdo mě jí nevím proč závidi.Já jsem naopak vyčerpaný ze zástupů turistů a z kolektivu kde se denně řeší ty samé pro mě absolutně zbytečné a nesmyslné věci a pomluvy.Vypěstoval jsem si absolutní nechuť ( až nenávist) k lidem ač si uvědomuji že mé chování je iracionální a špatné.Vždy jsem chtěl naopak lidem pomáhat.Teď si kolikrát představuji že bych někomu něco provedl. ( i když to samozřejmně neudělám.Jsem nekonfliktní člověk a nesnáším násilí )Jsem člověk co se neumí přetvařovat proto je na mě hned vše poznat, což mi v kolektivu logicky přiliš nepomáhá.Potíže s kolektivem a lidmy mám prakticky od školky.Nejhorší byly školy v přírodě apod akce.Necítím se dobře v kolektivu cizích lidí.Neuvolním se a nedokážu se bavit.Stačí abych byl v kolektivu přátel a přisedl si jeden dva lidi co mi hned nesednou a jsem okamžitě nervozní a neschopný jakékoliv nezávazné komunikace.I v práci dělám se stejnými lidmi již několik let a necítím se v jejich společnosti uvolněně.To jsem ale odbočil.Po zvládnuti panické poruchy byl nějakou dobu relativně klid, i když nemohu tvrdit že bych byl šťastný.Smutek a pocit prázdnoty občas pociťuji prakticky od puberty.Přemýšlím o smyslu života občas mám strach z budoucnosti.V poslední době však nemám na nic energii.Cvičit nebo běhat sice jdu ale nestojí to za nic.Dělám to spíš tak ze zvyku ale neposkytuje mi to radost jako dosud.Chybí mi jakákoliv energie něco plánovat.Střídájí se u mě fáze kdy se utápím ve výčitkách,smutku apod a následuje fáze jakéhosi smíření kdy je mi zdánlivě všechno jedno a nic a nikdo mě nezajímá.I když se cítím osaměle tak se podvědomě vyhýbám společenským aktivitám.Je mi nepříjemná přítomnost lidí.Pro obě fáze je společné že nemám vůbec z ničeho radost, jsem podrážděný a mám strach z budoucnosti.Že bych spáchal sebevraždu se neobávám ale napadají mě myšlenky typu že bych se nejraději ráno neprobudil, nebo už abych byl starý a měl to všechno z krku.....Ještě doplním že je mi 30 let,špatně zvládám stresové situace.Jsem již několik let bez partnerky a mám pocit že přešlapuji na místě což mě vyčerpává.Mám tendence se vždycky nešťastně zamilovat což mi pokaždé chvilkově přitíží.Poté zase následuje fáze útlumu kdy by o mě ostatní nejspíš řekli že jsem cynický, bez zájmu o kohokoliv.Ztratil jsem veškerou schopnost empatie.Jediné co ve mě dokáže vzbudit emoce jsou zvířata a např když vidím někoho postiženého.To pociťuji lítost která mě někdy až fyzicky bolí.Trpím pocitem že mi vše protéká mezi prsty,nic neumím a nejsem ničím užitečný.Občas v té plačtivější fázi mám pocit že mě všichni pomlouvají, jsem podezíravý.Naopak v druhé fázi si uvědomuji své paranoidní chování a připadám si jako simulant a hypochondr.Což zase prohlubuje výčitky svědomí.Chtěl bych se zase umět radovat z maličkostí a naučit se mít rád lidi jelikož mě mé chování k nim trápí.Momentálně si neumím představit že bych takto měl žít ješte třeba dalších 40 let.Mám toho nějak všeho dost.Koně potřebují péči,stavím barák a bojím se že mi dojde energie úplně.Naději vkládám do léta jelikož vše se u mě váže na počasí.V zimě když neustále prší se cítím daleko hůř.Zajímá mě zda by byla vhodnější návštěva psychiatra nebo psychologa a Váš stručný názor. Pokud jste dočetl až sem tak děkuji za trpělivost.

Akceptovaná odpověď

úterý, duben 14 2015, 02:08 PM - #trvalý odkaz