strach

Dobrý den, jsem na vašich nových webovkách a první věta "zeptej se" mi ani nepřísluší. Já se potřebuji jenom svěřit se svým strachem. Před nějakou dobou jsme se s přítelem rozhodli mít miminko. Tak jsme upustili od ochrany, antikoncepci jsem nebrala už hodně dlouho dopředu a snažili jsme se. NIC, vždycky přišla menstruace a já tu menstruaci probrečela a prožila s panickými ataky (většinou sebepoškozujícími). Když už to NIC bylo několikrát, zašla jsem si k lékaři, aby mě prohlédl, jestli je všechno OK. Nic nenašel a nasadil mi hormonální léčbu. Já vím, že právě začínám s léčbou, ale čekala jsem, že se něco změní a NIC. Vzhledem k tomu, že léčba je jenom na 3 měsíce, moc dalších pokusů nemám. Ale v čem tkví ten strach. Kolem mě, naši známí a blízcí "těhotní", jak na běžícím páse. Chlubí se a já jim to přeji, ale.....po každém nepodařeném pokusu, mě to hrozně bolí. Přirovnala bych to k dýce, která se mi zabodne do břicha. Jde ale o to, že mám velký, neutichající strach, že mít dítě nebudeme, že toho prostě nejsem schopna. Tato myšlenka mě zúskostňuje nepředstavitelným způsobem. Nejhorší je, že v mém okolí jsou všude malé děti (pracuji s dětmi, teď "rodinná novorozeňata") a já si připadám mimo. Vím, že chce všechno svůj čas, ale nevím, jak se mám srovnat s touto větou, ne, vůbec s celým faktem, že....to nejde. Jsem z toho smutná a bezradná. Naštěstí mám bezvadného přítele, který se mě snaží podržet všemožně, jak se dá, ale moje pocity, jsou moje a ty, ať je sebelepší, jsou pro něj neuchopitelné a nepochopitelné. Popravdě nevím, jak tomuto tlaku čelit dál a být přitom v relativní pohodě.

Akceptovaná odpověď

středa, listopad 05 2014, 06:00 PM - #trvalý odkaz