Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou o radu. Jsem svobodná matka (syn 2,5r) a poznala jsem svobodného tatínka (se synem 7let). Nějaký čas se vídáme, zatím se jen navštěvujeme v našich domácnostech, ale plánujeme stavbu rodinného domku.

Přítel je rozvedený, jeho bývalá manželka (matka jejich společného syna) byla dlouhodobě drogově závislá a odmítala se léčit. Proto byl i synek mého přítele v předběžném líčení svěřen do péče svého otce. Bohužel na chlapci se toto rodinné prostředí neblaze podepsalo, je hyperaktivní (s dg. ADHD), divoký, není zvyklý poslouchat, utíká z domu když mu otec něco vytkne, dělá si co chce a kdy chce bez ohledu na okolí. Na svého otce se nepěkně utrhuje „Nenávidím tě, jsi nejhorší táta na světě, dědek plesnivý“ (kvůli nekoupené zmrzlině před obědem např.).
Chlapec nebyl svou matkou evidentně nikdy k ničemu veden (přítel pracoval dlouhodobě v zahraničí aby rodinu zajistil) – chodí si spát kdy chce, dělá si co chce, celý den jí jen sladkosti, doma vařené jídlo odmítá.

Oproti tomu můj syn (2,5r) si po sobě věci uklízí, doma pomáhá (samozřejmě v rámci svých věkem omezených možností), uposlechne, neodmlouvá, pozdraví, poděkuje, nevynucuje si vztekáním, jí doma vařené jídla a sladkosti opravdu příležitostně, chodí spát denně ve 20hod …Se svým synem jsem od počátku sama bez otce, takže výchova nebyla vždy snadná, naštěstí právě ukončené období synova vzdoru ve mně vypěstovalo určitou míru tolerance vůči projevům dětského vzteku, takže mě chování synova přítele nijak extrémně neirituje.
S dětmi podnikáme spousty výletů a společných aktivit, ale ačkoli mám dlouhodobou praxi v Klokánku u dětí z různých sociálních poměrů a s různými poruchami, vzít si sama obě naše děti si netroufnu. Už jen kvůli těm chlapcovým útěkům – nechat dvouleté dítě stát samotné a vydat se honit přítelova syna (?)
Bylo by vhodné situaci nějak řešit, už jen z toho důvodu, že se chlapec ve svých projevech chová sobě nebezpečně (např. když se řekne že jdeme ze hřiště domů, utíká pryč – přítel ho honí po ulici….).

Jsem přesvědčena že nejde žít v jedné domácnosti a mít na každé dítě jiný metr – aby jedno bylo poslušné a mělo zavedený režim, a druhé si dělalo co chce a kdy chce … Dětem bychom rádi poskytli veškeré zázemí funkční rodiny, domov kde by se citily bezpečně a spokojeně, ale samozřejmě i nějaké hranice, které nebudou smět překračovat.

Z tohoto důvodu Vás prosím o nějaký kontakt na dětského psychologa či poradny pro děti s ADHD, kde bychom se dozvěděli jak k chlapci přistupovat, jakým nejlépe nenásilným způsobem se pokusit společně napravit zanedbanou výchovu. Dětského psychiatra již máme, jsme objednaní ke konzultaci (a pravděpodobně i zavedení medikace). Dětský psycholog/ poradna může být i za přímou úhradu.

Předem děkuji a přeji pěkný den

Alice

Akceptovaná odpověď

úterý, červenec 07 2015, 11:17 AM - #trvalý odkaz