Zázračné uzdravení

Můj kamarád, říkejme mu třeba Franta, má problém. Před deseti lety mu byl přiznán plný invalidní důchod (dg. periodická deprese), bohužel před dvěma lety mu byl stupeň invalidity snížen z trojky na dvojku, a to bez ohledu na fakt, že se jeho zdravotní stav (podle jeho názoru i podle názoru ošetřujících lékařů) vůbec nezměnil. Z jednání komise odešel totálně frustrován (perly paní revizní lékařky: bráníte se, tak nemůžete být v těžké depresi, když je vhodná práce jen v Praze, musíte se přestěhovat apod.).

Franta je bohužel submisivní povahy, ubránit se nedokázal, o plný důchod přišel a jelikož se neodvolal, byla mu zhruba po roce snížena výplata ID o cca 40%. Protože se bál, že nedostane starobní důchod, přihlásil se na úřadu práce a práci aktivně hledal. Bohužel je mu už skoro 50 let. Na úřadu práce se mu dostalo patřičné podpory až někdy letos v červnu, bohužel to vedlo k opětovnému prudkému zhoršení jeho zdravotního stavu, protože referentka pro OZP mu prý nabídla rekvalifikaci s perspektivou samostatného podnikání.

Franta nesnáší doktory a úřady, hned se z nich hroutí, možná i proto práci nemůže najít, protože v rozhodující chvíli kontaktu s HR oddělením příslušné firmy není schopen adekvátního jednání. O podnikání v našem zlodějistánu se ani neodvažuje přemýšlet. Podle mého skromného názoru laika není Franta prostě schopen vrátit se do "pracovního procesu", jeho nemoc kolísá v prudkých změnách - od běžného stavu až do totální deprese a úzkosti. Nebyl ani schopen napsat sem, i když tento web (resp. jeho starší verzi) zná, proto mě požádal, abych jeho obavy tlumočil.

Podle mého názoru se stal klasickou obětí Drábkova "zázračného uzdravení", což jej deptá a i když tvrdí, že sebevraždu jako řešení odmítá, mám o něho strach. Dá se z takové zapeklité situace vůbec dostat? Nebo musí Franta trpět nepochopením úřadů až do smrti?
Odpovědí (1)