Je tady poslední listopadové pondělí a s ním nejčtenější dotaz za minulý týden z našich stránek www.iporadna.cz

 

Dobrý den

Před dvěmi lety jsem prodělal několik panickych atak. Bylo to v době, kdy jsem byl velice jak fyziky tak psychicky vytížen. Nevěděl jsem co se se mnou děje a měl jsem hrozný strach, že se zblázním a skončím někde v nějakém ústavu. Svěřil jsem se manželce a ta mě vzala k praktickému lékaři. Ten mi nasadil antidepresiva SSRI Cipralex. Kýžený účinek se nedostavil a já stále měl hlavu plnou myšlenek zda se z toho dostanu a zda bude vše v pořádku jako tomu bylo do první ataky. Nakonec jsem se odhodlal vyhledat psychiatrickou pomoc. Léky mi byli změněny z SSRI na tryklicke antidepresivum. Malá úleva přišla, ale nebylo to ono. K tomu jsem dostal ještě Xanax a Lexaurin. I když stále stav nebyl jako před onemocněním nějak jsem přežíval. Po roce jsem se rozhodl, že sdělím doktorovi,že léky nemají kýžený efekt a tak mi nasadil místo tryklickych antidepresiv znovu SSRI tentokrat Fluzak. Nějakým způsobem se to zlepšilo, ale stále to nebylo ono. V průběhu celého onemocnění přicházeli propady jednou bylo dobře, tak jsem si říkal, že je to za mnou a poté se to vždy vrátilo a já hledal příčinu, kde jsem udělal chybu. Nedokázal jsem se s tím smířit. Zhruba před 5 týdny jsem odjel na služební cestu kam jsem si sebou nevzal antidepresiva. Nejdříve jsem byl z toho rozhozeny, ale postupem času se uvažovalo,že mi je lépe každopádně hlavně v oblasti zájmu o sport a jiné aktivity. Rozhodl jsem se antidepresiva již dále neužívá a užívám jen Lexaurin 2x denně a Xanax 1x denně. Zda se že můj zdravotní stav je asi nejlepší od té doby co jsem onemocněl ( diagnostikována GAD ). Můj nynější problém spočívá v tom, že mě nezlobí myšlenky, ale spíše fyzické příznaky jako je nervozita, špatná koncentrace, motani hlavy a slabost. Tyto příznaky mě vždycky rozhodí, ale už jsem vypozorovat za tu dobu, že k večeru se můj stav vždy lepší. Svému lékaři jsem nesdělil,že antidepresiva již neužívám což vím, že je chyba, ale neměl jsem zatím pocit,že by se mnou můj zdravotní stav nějak rozebíral. Takže můj problém je ten, že mě obtěžují fyzické pocity, které jsem uvedl výše. Chci to nějak vyřešit a vrátit se k normálnímu životu a mít jistotu,že se mohu nějak vyléčit.

PS: pravidelně navštěvuji klinického psychologa a dále mi byla zjištěna hypofunkce štítné žlázy. Jak jsem psal výše jsem aktivní člověk a občas mám pocit zdali se fyzicky nepretezuji.

Děkuji za rady

Dobrý den, Honzo, děkuji za vaši důvěru v Iporadnu. Odpověděl jsem vám již dříve, ale odpověď se neuložila, takže podruhé snad lépe. Z vaší otázky vyplývá, že se svými problémy aktivně pracujete, takže vnímám svoji úlohu jako někoho, kdo by spíš než řešení, což se od jedné elektricktronické odpovědi jistě čekat nedá, přinést nějaké nové, jiné, dosud přehlédnuté náznaky, kudy se ubírat. Hodně jsem přemýšlel i nad tím, zda vám vůbec mám co nabídnout, když nemám pražádných zkušeností ani s psychofarmaky, s GAD netož s hypofunkcí štítné žlázy.
Po mnoha čteních vaší otázky, bych možná měl jistý náznak.

Zajímavé totiž je, jak onen, řeklo by se prapodstatný počátek, tj. ono fyzicky a psychicky vytížené období před dvěma lety popíšete pouze krátce, a hned potom se dlouze věnujete následným událostem s dlouhým výčtem psychofarmak a vašich reakcí na ně.

Určitě mě tedy napadá, zda ta původní stresová událost není stále nedořešená a někde uvnitř či vně čeká - ale je stále pro vás příliš náročná, ohrožující, takže je snazší, přehlednější věnovat se diagnózám a medikamentům.

To může být, nebo (či zároveň) je tam možná ještě jiný mechanismus. Pokusím se vysvětlit.

Píšete, že jste aktivní člověk, hádám i úspěšný, tedy zvyklý věci zvládat, mít pod kontrolou. Ve vypjatých situacích je ale zcela logické, že se zatížené struktury hroutí, člověk pod tlakem může zvenčí reagovat iracionálně, bláznivě, ale bráno zevnitř, z logiky jeho vnitřního systému je to většinou velmi logická reakce. Panika, útěk, agrese, léky, drogy, pití. Říká se, že někdy bláznovství je jediná rozumná reakce na bláznivý svět kolem. Tedy co chci říct - přišlo by mi pochopitelné a normální, pokud jste ve vypjaté situaci nereagoval podle svých vysokých standardů a nějakým způsobem - panické ataky - se hroutil.

Ve vás vaše reakce ale vyvolala strach, že se zblázníte a skončíte někde v nějakém ústavu. Strach z vyloučení, stigmatizace, vybočení z normálu, ztráty kontroly. A napadá mě, zda právě tyto obavy, tato úzkost nebyla větší než ony fyzicky i psychicky obtížné události. Zda toto nebyl spouštěč vašich úzkostí. Překvapení z nečekané, neznámé, nechtěné reakce vašeho těla, která zřejmě byla v těch chvílích mimo vaši kontrolu.

Všechno následné snažení se pak nese v duchu "návratu do normálu", by vás už více neobtěžovali nechtěné fyzické pocity.

Jenže - je to možné? Je možné vymazat to, co se stalo, tuto zkušenost? To, co vám ono období a vaše reakce vyjevilo o vás samém? Že je ve vás i něco dalšího, než jste vnímal dosud, co má nějaké vlastní názory na situaci, reakce? Nemůžete se vrátit do "normálu", protože nejspíš tento bývalý normál nebyl tak docela normální, vy jste nebyl tak docela úplný. A možná ta situace vám ukázala, co jste o sobě nevěděl. Možná vás přivedla k vašim limitům. "Toto už nezvládnu, toto už je na mě moc, toto nechci..." Vaše tělo bylo v tu chvíli pravděpodobně moudřejší než vy sám, vaše vůle a udělalo za vás to, co jste se neodvážil, co jste si nedovolil.

Možná když si představíte, jak by situace pokračovala bez oněch panických atak - nebylo by to ještě horší?

Sám - lehce - naznačujete, že ke svému tělu nejste zcela plně pozorný. Píšete, že je možné, že se přetěžujete, že příznaky lepší s večerem (kdy přestávají nároky vnějšího světa i naše a člověk je víc v klidu, u sebe, sám se sebou). Píšete o kolísání. Napadá mě dokonce, zda nepatříte k lidem, kterým se dnes moderně říká hypersenzitivní. Ano, je to teď velká móda, každý o tom píše (a nakonec - doba tak šílená a hype, že je rozhodně příliš i na ne-hypersenzitivní jedince, prostě na všechny), ale možná by vám pootevřelo obzory podívat se na video s Elaine Aron, která tento pojem přinesla, nebo přečíst si kniha od Rolfa Selina - Hypersenzitivní lidé mezi námi. Pak by se i diagnóza GAD mohla vyjevit docela jinak - jako přirozená reakce citlivého člověka. A přestat se odsuzovat, rovná se přestat na sebe vyvíjet tlak, zbytečně zužovat svůj pohled, tlačit, vyvolávat v sobě další úzkost z úzkosti.

Možná by pomohlo, kdybyste jakýmkoli sobě blízkým způsobem navázal bližší vztah ke svému tělu, který by nesměřoval jen od vás k němu - "Makej! Podávej výkony!", ale i naopak - "Co teď potřebuješ? Udělám to pro tebe a tím i pro sebe." Poděkovat svému tělu, za to, co pro vás dělá, nevnímat to jako samozřejmost. Pak by snad mnoho nesrozumitelných, obtěžujících signálů začalo dávat smysl.

Já mám rád taichi, jógu, tanec, plavání, nebo jen procházky v lese bez cíle. Výborná je zahrada (zpátky k Zemi), nejlepší - a nejtěžší - jsou meditace. Nám, aktivním zápaďanům pomáhají dynamické meditace, které kombinují aktivní pohyb s vnitřním s klidněním. Také dopřát si masáže, saunu, obyčejné lenošení.

Vlastně mám z vaší otázky velkou radost - sám jste objevil, že psychofarmaka nejsou úplně tím, co hledáte - a možná se opatrně ptáte, zda si tuto cestu můžete dovolit? Jít proti lékařským autoritám? Myslím, že odpověď už máte. Nehledejte normální stav - hledejte to, co je správné pro vás, věřte tomu, co vám vaše tělo říká.

Držím palce, Honzo
Marek Páral

Odkazy na zmíněné zdroje
https://www.youtube.com/watch?v=FQLBnUBKggY...
https://www.kosmas.cz/.../hypersenzitivni-lide-mezi-nami/

Řekněte o nás ostatním

Fotogalerie